Gymnaziální povídky – Dějepis



Se zvoněním do třídy vbíhají poslední studenti zahazujíc zbytky svačin do odpadkového koše pod umyvadlem. Doběhnou na své místo a vrhnou se připravit si na lavici učebnici dějepisu pro první ročníky gymnázií.
Profesor líně sedí za katedrou a pomrkává na třídu. Následně z náprsní kapsy vytáhne plnící pero a začne vyplňovat příslušné řádky v třídní knize, nechajíc studenty stát v pozoru. Teprve po vyplnění nezbytných údajů do třídnice dá pokyn rukou, aby se studenti usadili.
Jmenuje se Korduch. Viktor Korduch. Jediný profesor dějepisu na gymnáziu v Kozodolech. Neoblíben u profesorského sboru, zato milován valnou většinou žactva. Vždy má nějaké to eso v rukávu. Eso do mariáše u Slavkova, eso do Wattergateského black jacku.
„Co máme dnes probírat?“ jeho monotóní, tichý hlas sotva přehluší rámus ve třídě.
„Počátky křesťanství!“ vykřikne z první lavice premiantka Kentaurová.
„První dva odstavce jsme si měli přečíst doma!“ přidá se Hrudníkův hluboký bas.
„Pane bože, to je ale kripl.“ ozve se nespokojený Šerlok.
Hrudník se jen zašklebí a Sýkora sedící vedle Šerloka klidově vztyčí prostředníček.
„Ale studenti! Přece si nebudeme vyměňovat neslušná gesta.“ Profesorův hlas doprovodí tlesknutí.
„Raději poprosíme O’Džinovou ať nám přečte první dva odstavce.“
O’Džinová zavře knížku rozečtenou na stránce 941, hodí po profesorovi omluvný pohled a chopí se učebnice.
„Stránka 45, první dva odstavce z počátků křesťanství.“ pochopí profesor výraz její tváře.
O’Džinová na něj vrhne oslňující úsměv a začne. „Ježíš Kristus, neboli Ježíš Nazaretský je jednou z nejvýznamnějších historicky doložených postav…“ O’Džinová je zastavena v půlce věty profesorovým rázným STOP. Tázavě se podívá na Sýkoru, který jí věnuje úsměv přes růžky karet. O’Džinová pokrčí rameny a z rozčarování otevře knížku na straně 2058.
„Může mi někdo říct, co O’Džinová přečetla špatně?“ Korduchův hlas ztratí na své monotónosti a profesor začne rázovat podél tabule. Ve třídě proběhne chvilková porada a z prostředka se zvedne ruka.
„Prosím, Šrekpánková?“
„Řekla Nazzaretský s jedním Z?“ váhavě se zeptá Šrekpánková. Hrobové ticho prolomí jediné slovo.
„Chodník“ ozve se z prostřední řady Hulič.
„Ne Šrekpánková, Nazaretský je s jedním Z.“ po chvilce se ozve profesor, zjevně otřesen.
Z podobného místa jako se zvedla první ruka, vystřelí ke stropu druhá.
„Prosím, váš poznatek Sahnová?“ ozve se zdrcený profesor, tušící že bude zle.
„Já si myslím,“ ozve se nebojácně Sahnová, schovávající v lavici rohlík s paštikou „že řekla Kristus s malým K.“
Profesor pouze pokývne hlavou a jde otevřít okno. Tentokrát se ozve Sýkora ze zadní lavice.
„Kristýno, nesežer to!“
Tato věta uvolní všeobecné napětí panující ve třídě. Profesor, stojící u otevřeného okna se nepatrně pousměje, ale ví, že nemůže nechat Sahnovou ve štychu.
„Rádi si vyslechneme i váš názor, pane Sýkora.“
Najednou všechny oči pozorují Sýkoru, který je jako vždy nad věcí. Pouze se zhoupne na židli a přebyje Šerlokovu desítku sedmičkou.
„Není historicky doložená.“ ozve se ležérní hlas Sýkory.
Tentokrát se ozve spolužačka Kentaurová. „To je ale debil, slyšel jsi ho, Hrudníčku?“
„Proč si to myslíte?“ otáže se profesor a odstoupí od okna. Zapomněl, že je venku mínus dvacet.
„No,“ pousměje se Sýkora a složí karty, zase 70-20 „jak jsme se přesvědčili, Kristus i Nazaretský přečetla O’Džinová správně a ostatní slova se nedají popřít. Osoba to byla, historická bezesporu, významná samozřejmě. Jediné co se dá popřít je slovo doložená.“
Ukončí sebejistý Sýkora monolog a rozhodí karty na novou sedmu. Slovíčkař pomyslí si profesor , ale pálí mu to.
„Máte pravdu, ale předpokládal bych, že na to přijdete jinak.“ rýpne si profesor a otočí se čelem k tabuli. Pod jeho rukama tam vznikne jediné slovo: Bestseller.
„Kdopak ví, co to je?“ optá se profesor.
Kentaurová vystartuje z lavice, vytrhne profesorovi křídu z ruky a rozloží Bestseller na Best a Seller. Slovo Best vystupňuje, přeloží, doplní o výslovnost, napíše opozita a synonyma. Slovo Sell vyčasuje, přeloží, doplní koncovku, i s koncovkou přeloží a napíše tvary podobné i opačné. Pak si zcela spokojena sedne a usmívá se na profesora. S ním to ani nehne, otevře třídnici a řekne Gumovi, aby smazal tabuli.
„Bestseller se nejčastěji užívá ve významu nejprodávanější knihy.“ říká profesor a pozoruje Kentaurovou jak pláče na Hrudníkově hrudníku.
Ozve se rána do lavice, Sýkora právě prohrál korunu dvacet v mariáši, Pygmej dodělal nejtěžší obtížnost v sudoku a spokojeně zatnul bicák. O’Džinová se dostala na stranu tisíc a nerušeně čte dál. Čtyři děvčata vzadu, souhrně zvaná jako Dechovky zase kecají o klucích a pospávají. A Drogová jako obvykle dělá „Pšššš!“ na celou třídu.
„Nuže studenti, to co máte napsáno v učebnicích je pouze jedna z teorií, ovšem mnou neuznávaná. Podle teorie doktora Kňuby byla Bible něco jako dnešní Harry Potter. Kniha zbožňovaná natolik, že skupinka fanatiků přejala mravní uspořádání a základní kostru knihy pro své náboženství, křesťanství. Z počátku to byla malá skupinka nejoddanějších, ale postupem času začali v Severní Africe verbovat nové, nic netušící členy, kteří uměli pouze lézt po stromech a lovit králíky. Z nich vznikli řeholní bratři a sestry.“ profesor domluvil ve chvíli, kdy zazvonilo. Jen několik málo jedinců mělo dosud vytřeštěné oči a nevěřícně zíralo na profesora. Ostatní v čele s Dechovkami, Sýkorou, Pygmejem a Šerlokem se zvedlo a začalo se přesouvat na další hodinu, jenž následovala, totiž literaturu.
Joshua Binghem